Základní pilíře udržitelnosti
Udržitelnost představuje vyvažování různých aspektů při rozhodování o politikách nebo projektech, zejména:
- Ekonomický: budování kapitálu, podpora hospodářského růstu a zvyšování ziskovosti a dlouhodobé životaschopnosti podnikání.
- Environmentální: ochrana přírody a odpovědné využívání zdrojů bez ohrožení potřeb budoucích generací.
- Lidský: zlepšování lidského zdraví a životních podmínek.
- Sociální: rozvoj dovedností pracovníků a podpora soudržnosti, vzájemnosti, poctivosti a pozitivních vztahů mezi zaměstnanci.
Udržitelné podniky usilují o podporu všech čtyř těchto oblastí 1, přičemž zaměření na kteroukoliv z nich by mělo zohledňovat také ostatní. 2 V širším pohledu se udržitelnost zaměřuje na ochranu lidí a planety při současném zachování ziskovosti potřebné pro dlouhodobé fungování podniku. 3
Udržitelný rozvoj vyžaduje komplexní přístup, který zohledňuje jak otázky životního prostředí, tak hospodářský růst. Organizace spojených národů v roce 1987 definovala udržitelnost jako „uspokojování potřeb současnosti bez ohrožení schopnosti budoucích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby.“ 4
Důvěryhodný partner na cestě k uhlíkové neutralitě: společně za vyšší efektivitou a udržitelností
Podpora plnění předpisů vyvíjejících se regulací směřujících k uhlíkové neutralitě
Procesní průmysl čelí rostoucím regulatorním požadavkům na snižování emisí, zajištění transparentnosti a prokazování pokroku při dosahování cílů uhlíkové neutrality. Splnění těchto požadavků závisí na přesném monitorování procesů, spolehlivých datech a důkladném porozumění složitým průmyslovým provozům. Endress+Hauser poskytuje přesná měřicí řešení a odborné aplikační znalosti, které podporují transparentní monitorování emisí, získávání ověřitelných dat a informované rozhodování.
Co znamená udržitelnost v průmyslu?
Ještě donedávna se rozhodování v průmyslu soustředilo téměř výhradně na ekonomické aspekty podnikání. Například ještě před polovinou 20. století vypouštěly komíny průmyslových závodů během výrobních procesů obrovské množství pevných částic a chemických látek do ovzduší, aniž by se věnovala pozornost jejich negativním dopadům na životní prostředí a lidské zdraví. Dnes je situace jiná a do popředí zájmu se dostávají řešení zaměřená na environmentální udržitelnost.
Environmentální udržitelnost představuje míru, do jaké lze dlouhodobě udržovat proces nebo podnikatelskou činnost, aniž by došlo k vyčerpávání přírodních zdrojů. 5 Přestože je tento pojem poměrně nový, průmysl dosáhl během 20. století významného pokroku v oblasti udržitelnosti. Například množství energie potřebné k výrobě jedné tuny oceli kleslo mezi lety 1950 a 2010 ze 45 na 15 milionů BTU na tunu, tedy v období, kdy se pojem „udržitelnost“ běžně nepoužíval.
Interakce mezi ekonomikou a ekologií
Zlepšení procesů ve výrobě oceli vedla k výraznému snížení spotřeby přírodních zdrojů i emisí oxidu uhličitého, což ilustruje, jak ekonomické aspekty někdy podporují průmyslovou udržitelnost. Zlepšení v oblasti udržitelnosti byla často nezamýšleným důsledkem snahy o zlepšení ekonomických výsledků.
Udržitelnost v průmyslu a ziskovost však často nejsou v souladu. Například odstraňování znečišťujících látek ze spalin přináší výhody pro životní prostředí a lidské zdraví, zároveň je však spojeno s ekonomickými náklady na pořízení a provoz potřebného zařízení. Situace je ještě složitější, protože zařízení pro snižování emisí sama spotřebovávají energii, která se často vyrábí z fosilních paliv.
Přestože k zlepšování udržitelnosti dochází již po desetiletí, nalezení a vyhodnocení přínosů v oblasti udržitelnosti často vyžaduje vědět, kde hledat, jaké otázky si klást a jak tyto přínosy hodnotit. Uplatňování komplexního a koordinovaného přístupu k řešení těchto otázek prostřednictvím smysluplného plánování udržitelnosti vede k lepším řešením, která přinášejí výhody rychleji, efektivněji a s menším počtem negativních dopadů než nahodilý přístup.
Jak může být průmysl udržitelnější?
Zavádění principů udržitelné výroby musí zohledňovat cíle v oblasti životního prostředí, sociální odpovědnosti a řízení společnosti (ESG), které byly v minulosti v průmyslovém rozhodování často opomíjeny. Projekty zaměřené na zlepšování procesů byly dříve zpravidla posuzovány pouze z hlediska ekonomické návratnosti. Ekologičtější výrobní procesy a řešení pro udržitelnou energetiku však vyžadují komplexnější přístup.
Při snaze o vyšší udržitelnost prostřednictvím propojení ekonomických, environmentálních, lidských a sociálních aspektů by si podniky měly klást následující otázky:
- Lze produkt vyrábět z jiných surovin s menší zátěží pro životní prostředí?
- Je při použití jiných vstupních surovin spotřeba energie vyšší, nebo nižší? O kolik?
- Jaký dopad má upravený výrobní proces na výrobní náklady?
- Jak ovlivní rostoucí poptávka po udržitelnějších surovinách jejich cenu?
- Budou zákazníci ochotni zaplatit vyšší cenu za udržitelné produkty? O kolik?
- Vytvoří používání udržitelných vstupních surovin více ekonomických příležitostí pro partnery v dodavatelském řetězci?
- Zlepší, nebo zhorší používání udržitelných vstupních surovin podmínky pro rozvoj společnosti a kvalitu života lidí?
- Jak lze snížit emise?
Po zvážení těchto otázek mohou týmy pracovat na zavádění řešení, která tyto požadavky pragmaticky naplňují. Je třeba poznamenat, že otázky související s udržitelnou výrobou zahrnují ekonomické aspekty jako jeden z hlavních faktorů, protože podniky nemohou bez zisku dlouhodobě fungovat. Proto mají projekty zaměřené na udržitelnost s příznivou ekonomickou bilancí větší šanci na realizaci než ty, které ztrácejí kontakt s ekonomickou realitou. Identifikace vhodných iniciativ, zohlednění všech aspektů udržitelnosti a přesné vyčíslení přínosů těchto projektů však může být náročné.
Přestože ekonomické faktory představují klíčovou hybnou sílu, průmysl musí věnovat pozornost také environmentálním, lidským a sociálním aspektům. Čas od času dochází v provozech k haváriím nebo k neočekávanému zvýšení emisí v důsledku neplánovaných událostí. Takové události mohou mít negativní dopad na člověka i životní prostředí.
Procesy a technologie pro udržitelnost
Průmyslové procesy jsou často navrhovány na míru konkrétním výrobním požadavkům a podobně individuální charakter mají také mnohé iniciativy zaměřené na provozní optimalizaci a udržitelnou výrobu. Některé strategie a technologie však lze uplatnit napříč různými průmyslovými odvětvími. Patří mezi ně:
- Dekarbonizace, tedy nahrazování fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn, obnovitelnými zdroji energie, například vodní, jadernou, solární a větrnou energií, s cílem snížit emise oxidu uhličitého.
- Elektrifikace, tedy přeměna procesů tradičně využívajících fosilní paliva na procesy využívající elektrickou energii, což vede k snížení emisí, pokud elektřina pochází z obnovitelných zdrojů.
- Výroba a využívání vodíku pro snižování emisí oxidu uhličitého.
- Zavádění systémů pro zachycování, využití a ukládání uhlíku (CCUS) s cílem omezit emise oxidu uhličitého do atmosféry.
- Rozvoj oběhového hospodářství, které omezuje vznik odpadu a znečištění prostřednictvím opakovaného využívání výrobků a materiálů před jejich vyřazením.
- Úspora a recyklace vody s cílem snížit potřebu odběru surové vody.
Mnohé z těchto procesů a technologií pro udržitelnost se rychle rozvíjejí. Odborníci v nadcházejících letech očekávají významný pokrok v jejich technické proveditelnosti, environmentální účinnosti, bezpečnosti i ekonomické životaschopnosti. Řešení pro udržitelnost se vyvíjejí velmi rychle a průmysl musí být připraven je zavádět se zohledněním ekonomických, lidských, environmentálních a sociálních faktorů potřebných pro dlouhodobý provoz.
Často kladené otázky
Poznámky pod čarou:
1. Čtyři pilíře udržitelnosti (futurelearn.com)
2. (12) Tři zlatá pravidla udržitelnosti | LinkedIn
3. Triple Bottom Line: Co to je a proč je to důležité (hbs.edu)
4. https://www.un.org/en/academic-impact/sustainability
5. udržitelnost, významy, etymologie a další informace | Oxford English Dictionary (oed.com)
